O Kozijášovi aneb jak se z čerta stal anděl

napsal Petr Březina  

   V Pekle je konec týdne nejlépe placený, protože tou dobou tam bývá velký frmol. V neděli chodí lidé do kostela na zpověď a ne všichni dostanou hned rozhřešení. Proto se v Pekle každou chvíli rozsvítí červený nápis „Duše už kluše“ a vzápětí někdo frčí do pekelné čekárny pěkně vyhřátým tunelem. Přesto si nedělní službu nechce nikdo brát. Co se Peklo zmodernizovalo a čerti o víkendu jezdí na výlety do Austrálie, je těžké někoho na ten den sehnat.

O Kozijášovi aneb jak se z čerta stal anděl.

O Kozijášovi aneb jak se z čerta stal anděl.

Na tuhle neděli se přihlásil čert Kozijáš, který si chtěl přivydělat na naslouchátko. Měla to být jeho první služba. Nebyl ani chytrý, ani hloupý, ani hezký ani ošklivý, vlastně to byl úplně obyčejný čert. Jediné, co ho odlišovalo od ostatních chlupatých kolegů, bylo jedno ucho. Když byl malý, tak se příliš nakláněl nad pekelný kotel, kde se vařily duše a ono mu uhořelo. Díky tomu občas špatně slyšel a ostatní čerti se mu za to posmívali.

„Tak další!“ zvolal Kozijáš a do jeho čertovské přijímací kanceláře vešel loupežník. „Tak jak tady pročítám ty vaše hříchy, máte to náramně polepené. Budu vás muset šupito presto poslat na dvojku.“

   „Co je dvojka?“ zeptal se nejistě loupežník.

   „Ve dvojce vás budou natahovat celý den za ruce i nohy,“ odvětil Kozijáš. „Nicméně, máme tu teď nový předpis, co sem poslal před týdnem Lucifer. Nařizuje se v něm splnit hříšníkovi poslední přání. To vaše vám můžu bez okolků vyplnit. Samozřejmě, že se nemůže týkat propuštění z Pekla.“

   Loupežník se zamyslel, položil na úřední stůl dva plné měšce dukátů a vyslovil poslední přání. „Můžete mi tam nahoře mým kamarádům loupežníkům předat tohle zlato?“

   „Není problém, za chviličku jsem zpátky.“ Kozijáš vyletěl nahoru na svět a odfičel do nejbližšího města. Tam si stoupnul na náměstí a začal kolemjdoucím rozdávat mince z měšců. Když měšce vyprázdnil, vrátil se zpátky do Pekla k loupežníkovi.

   „Tak, hotovo! Všechno zlato jsem rozdal podle vašeho přání.“

   „Cože? Řekl jsem předat, ne rozdat! Jsi snad nahluchlý, čerte?“

   „S tím už se nedá nic dělat,“ pokrčil rameny Kozijáš a poslal loupežníka na dvojku.

   Sotva se za loupežníkem zabouchly dveře, už tu byla další zásilka. Na židli se posadila stará čarodějnice.

   „Tak, milá paní, s vámi to vezmu zkrátka. Vy toho tady máte na dva romány a mě dneska tlačí čas. Posílám vás jednoznačně na jedničku… Páchala jste pěkně jedovaté věci a je jen dobře, že už jste tady a nemůžete dál škodit.“

   „Počkej, čerte, právě to ještě naposledy chci. Můžu mít přece poslední přání, které musíš splnit? Vezmi jed a dej ho do čaje princezně Karolínce, ať se otráví a prince Mojmíra si vezme moje favoritka Matylda.“

   Přání je přání a tak Kozijáš zase vyletěl z Pekla a rovnou do zámecké kuchyně. Tam už kuchařka připravovala princezninu snídani. Na podnose byl talíř plný koláčů a krásný puntíkatý hrneček s voňavým lipovým čajem. Kozijáš vytáhl sklenici medu, dal do čaje dvě lžičky a frrr zpět do kanceláře.

   „Hotovo, čaj je sladký jako cukrová vata. Dal jsem tam princezně ten luční, sám ho mám nejraději.“

   „Cože?“ vyjekla čarodějnice. „Řekla jsem do čaje jed, ne med! Jsi snad nahluchlý, čerte?“

   „No, stalo se a já s tím už nic neudělám, čarodějná paní. A vás čeká jednička. Tam se vytahují uši, nosy a každý čtvrtý den i krky.

   Čarodějnice byla vyřízená položka. Sotva si Kozijáš dovařil kafe, vstupuje další zákazník. Tlustý kupec z vesnice za kopcem.

   „Teda, člověče! Vy jste ale vydřiduch, vyžírka, lakomec, sobec, krutigroš, filuta, číman, podvodník, lichvář a zlořád!“ Kozijáš se nad otevřenými deskami rozčílil, protože ze své čertovské duše neměl tyhle typy šizuňků rád.

   „Tak vysypte své poslední přání, ať už vás mám z očí a to kafe není úplně jako led!

   Kupec mu přání pošeptal a Kozijáš vyrazil za třetím úkolem. Přistál kousek za vesnicí, převlékl se do civilu a šel do hospody. U výčepu objednal pro každého hosta v sále pivo a začal:

O Kozijášovi aneb jak se z čerta stal anděl 2

O Kozijášovi aneb jak se z čerta stal anděl

„Tohle pivo máte od mladého kupce Štěpána, co má ten malý krámek hned vedle školy. Srdečně vás, vážení sousedé, tímto zdraví a zve na nákupy za ceny více jak sousedské. Protože není moc výřečný, poprosil mě, abych za vámi zašel a tuhle novinu vám vypověděl.“

Hospodský roznesl všem pivo, sousedé připili na zdraví kupce Štěpána a slíbili, že brzo zajdou na nákupy.

Kozijáš se spokojeně vrátil do kanceláře a hned spustil: „Tak tam bylo veselo! Mladý Štěpán prodává jako o život. Sám jsem si u něj před návratem koupil tenhle modrý kytičkovaný šátek. Zachránil jste ho před úplnou chudobou.“

   „Cože?“ vysoukal ze sebe naštvaný kupec. „Šeptal jsem ti, že máš pomluvit kupce Štěpána a ne ho vychvalovat! Jsi snad hluchý, čerte?“

   Kozijáš se rozzlobil a zavelel: „Do trojky s tebou, ty pacholku! Tam kroutí celý den jazyky!

   Když už si chtěl konečně v klidu dopít vystydlé kafe, uslyšel zaklepání na dveře. Překvapilo ho to, protože si byl jistý, že už v čekárně nikdo není. Červené světlo se nerozsvítilo, ale dveře se otevřely. K jeho velkému překvapení vstoupil Anděl.

   „Milý Kozijáši, dnes je neděle a ty jsi v tento svěcený den učinil tři dobré skutky za sebou. Proto mě Pán Bůh poslal, abych ti poděkoval a přivedl k nám do Nebe jako Anděla. Za tvoje ušlechtilé skutky ti vrací i tvoje spálené ucho.

   Zkoprnělý Kozijáš nejprve třikrát polknul, pak nadlouho oněměl a nakonec ze sebe vysoukal: “A… A svoje jméno si můžu nechat? Nebo se Kozijáš do Nebe nehodí?“

   „Tyhle drobnosti probereme později,“ usmál se Anděl. „Jdi si zabalit a já si zatím zaskočím za Luciferem vyřídit tvůj zápočtový list.

2 komentáře u „O Kozijášovi aneb jak se z čerta stal anděl

    1. admin Autor příspěvku

      Tak to mám velkou radost! Budu moc rád, pokud napíšete Vaše postřehy na náš FB!

      Krásný den a zdraví autor

      Petr Březina

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *