O VODNÍKOVI

Pohádky zpod Vidoule

Napsal: Petr Březina

Při měsíčku u rybníka 

pozdraví ho každá štika.

Ve svém mokrém revíru 

šije botky na míru.

Zastaví se na chvíli 

na kafíčko u víly.

Tělo svoje zahřeje, 

vlhko – to jsou galeje.

Usrkne si trošičku, 

v kávě má však dušičku.

Je to soused Pakosta, 

kulaťoučký starosta.

Utopil se v potoce, 

teď se zjevil po roce.

Prosí, křičí, naříká, 

chce zastavit vodníka.

Nechce skončit v jeho puse

chce mít duši v jednom kuse.

Život je však bestie, 

hastrman ho vypije.

„Bůh stvořil člověka, když ho přestaly bavit opice. Na další pokusy už pak neměl nervy.“ Mark Twain