Ukázky z knihy

O Hloupém království – napsal Petr Březina

   Moje milé děti, dnes vám budu vyprávět pohádku o jednom Hloupém království.

    Bylo mi sotva patnáct let, když mi táta jednoho slunného dne řekl, že čekáme dalšího sourozence. A mě bylo hned jasné, že nastal čas vyletět z chalupy. V našem případě doslova, protože se nás v ní tísnilo už dvanáct.

    Vzal jsem rozum do hrsti (víc jsme toho stejně na rozdávání doma neměli) a vyrazil do světa. Cesta ubíhala příjemně, krajina se krásně rozprostírala kolem dokola a já brzy nechal rodnou hroudu daleko za sebou. Šel jsem dnem i nocí, rovně i do zatáček, přes řeky i hory, až jsem došel do Hloupého království.

 Pohadky-zpV-HlKr1_small    Na ulicích nebylo moc lidí, lampy svítily jen někde, zato všude byl nepořádek. Zamířil jsem k omšelému domu s cedulí Hostinec. Vešel jsem dovnitř. U stolu sedělo pár chlapíků.

   „Dobrý večer.“ pozdravil jsem. Jeden z chlapů zvedl hlavu: „Taky jsi přijel soutěžit?“ „Nevím, možná – o co jde?“ opáčil jsem.

    „Náš pán král vyhlásil do všech koutů světa, že chce přijít na to, proč je jeho království hloupé. Tak se tu teď schází odborníci, kouzelníci, věštci, mastičkáři, felčaři, hvězdáři a prý i jeden vynálezce, aby na to přišli. Kdo té věci přijde na kloub, může si z našeho království odnést, co bude chtít.“

    Rychle jsem se navečeřel a šel si lehnout. Rozhodl jsem se, že ráno vyrazím na královský hrad soutěžit.

    Strmou cestu na hrad lemovaly cedule řemeslníků a obchodníků. Jako třeba: U trumpety, U ošizeného, U jelimánka, U osla, Nic neopravíme, jen rozbijeme, U bambuly.

    Nedalo mi to ani moc vyptávání, stanul jsem před králem a hned spustil.

    „Poslouchejte, pane králi, jak vám můžu pomoci. Nechtějte však ode mě slyšet žádnou soutěžní odpověď, jen mě prostě vyhlaste vítězem. Nebudete litovat! Klidně vsadím tuhle svojí obnošenou košili, že v tu chvíli se vaše království promění na to nejchytřejší na světě!

    Král si zavolal svoje poradce, ale protože byli hloupí a nic by mu neporadili, tak si místo rad navzájem ostříhali nehty na rukou. Když bylo po manikúře, přistoupil ke mně král.

    „Určitě mě máš za hlupáka, protože takovou nabídku by mohl přijmout jedině hlupák. My jsme sice u nás v hloupém království zvyklí kupovat zajíce v pytli, ale tohle je opravdu hloupá nabídka.“

    „Jste přece král v hloupém království. Jak jinak vám můžu pomoci, než tak, že vás nechám udělat tu nejhloupější věc na světě?“ odpověděl jsem sebejistou otázkou.

    „Tak dobrá, dobrá! Už mě stejně nebaví poslouchat radily ze sousedních království! To je pořád samé lepší vzdělávání, stavění knihoven, pořádání osvětových koncertů pro podané. Já podporuji jediné povolání v království, a to myslivce.“ Nasadil si korunu, popadnul žezlo a prohlásil: „Soutěž vyhrává tenhle kluk v ošuntělých šatech!“

    Pak se obrátil ke mně: „No, tak to bychom měli. Co bude dál?“

    „To teď uvidíte, pane králi,“ řekl jsem. „Platí, že jako vítěz si mohu odnést z království, co chci?“

    „Ovšemže ano!“ potvrdil král.

    „Tak mi tady ten pytel naplňte veškerou hloupostí z Vašeho království,“ prohlásil jsem.

   Pohadky-zpV-HlKr2_smallNo a pak se děti, začaly dít věci! V sále se rozlétla okna a pytel se okamžitě začal plnit. Rádcové si místo stříhání nehtů nasadili brýle a pustili se do čtení novin. Pan král otevřel Obecnou encyklopedii a hned se dal do opravování chyb. Obchodníci a řemeslníci začali vyměňovat cedule za nové. Namátkou uvádím: U mozku, Palírna, Rady a porady, U chytráka, Inovace a vychytávky. Prostě se tam ze všech koutů rozlila inteligence, osvícení, moudrost, osvěta a edukace.

    Pan král mi na rozloučenou řekl: „Nechtěl jsem ti vůbec věřit, ale moje nejhloupější rozhodnutí bylo vlastně to nejchytřejší, co jsem v životě udělal. Děkuji ti, chlapče. Jmenuji tě čestným občanem našeho Chytrého království!“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *