Jak to začalo?

    Vlastně jako v pohádce. V létě před dvěma roky jsem na procházce se svým pejskem grifonkem potkal jednu překrásnou princeznu, která venčila o nic méně krásnou fenku labradoodla. Za dva měsíce byla svatba a za dalších devět měsíců kluk jako buk.

    A právě ten klučík, tedy můj syn Adam, mi dodal inspiraci, energii a invenci k napsání knihy Pohádky zpod Vidoule.

    Sedl jsem si do parku, houpal Adámka v kočárku a vymýšlel postavy, zápletky a konce. A protože to bylo povětšinou v parku nebo na louce pod jinonickým kopcem zvaným Vidoule, bylo jasné, jak se budou pohádky jmenovat. Požádal jsem svého kamaráda Petra Herolda, vynikajícího ilustrátora, aby k mým textům dodal svoje originální obrázky a tak byl položen základ k Pohádkám zpod Vidoule.

Adámek_1